Dnes funguje život na bázi kyslíku. Bez něj nemůže na Zemi prakticky žádný organismus existovat, od řas až po lidi. Proč je ale pro nás právě tento plyn tak důležitý, zvláště když je pouze v relativně nízké koncentraci okolo 21 %?
Zde je potřeba říci, že tomu tak nebylo vždy. V dobách, kdy se začaly vyvíjet první organismy, nebyl v atmosféře kyslík vůbec žádný. Teprve poté, co první předci dnešních řas začaly využívat k získávání energie fotosyntézu, se situace změnila, a to dost drasticky.
Jen málokdo si uvědomuje, že kyslík je v podstatě jedovatý plyn. Tím, že se dostal do atmosféry, a z ní pak i do moře. To způsobilo první velké vymírání v historii naší planety. Naprostá většina organismů, které v té době žily, vyhynulo. Ty zbylé se adaptovaly.
Velmi brzy však zjistili, že kyslík, ač jedovatý, je velmi reaktivní a je velmi dobrým nosičem a zdrojem energie. Jako takový jej začaly také využívat. Byl to totiž o mnoho efektivnější způsob než ten, který jsme znali z dřívějška.
Následně se pak vyvinuly specializované orgány, určené právě k získávání kyslíku, nejprve žábry a později, když se život přesunul i na souš, plíce. A tento systém funguje dodnes, i když je pravda, že obsah kyslíku v atmosféře se značně měnil.
Například v druhohorách byl mnohem vyšší, než dnes, přes 30 %. Díky tomu mohl mimo jiné hmyz dosáhnout takových rozměrů, že byly k vidění například vážky s dvoumetrovým rozpětím křídel. To dnes není možné, neboť atmosféra není dostatečně okysličená, aby mohla podporovat metabolismus takovýchto těl.

I tak se však bez něj neobejdeme, a rozhodně bychom měli tedy chránit i jeho producenty. Pokud se nám totiž podaří zlikvidovat i je, zničíme tím v podstatě život, jak ho známe. A to by byla mnohem větší katastrofa, než si kdokoliv z nás dokáže představit, větší než i výbuch atomové bomby. Proto je potřeba životní prostředí chránit.