Kdybyste se zeptali, co je pro děti a mládež dnes typické, pak by asi jedna z nejčastějších odpovědí zněla „videohry“. A je pravdou, že někteří z nich u nich dovedou strávit spoustu času, mnohdy k nelibosti svých rodičů. Ti jsou totiž často přesvědčeni, že tato zábava je nejen zbytečná, ale také škodlivá, neboť učí děti násilí.

Je pravdou, že na první pohled by se to tak mohlo jevit. Koneckonců, v naprosté většině těchto her nepřátele střílíme či jiným způsobem likvidujeme, přičemž ona likvidace je mnohdy velmi graficky zobrazena. Mohlo by se tedy zdát, že se tím děti učí násilí.
Studie však ukazují, že tomu tak není. Počítačové ani jiné videohry nemají na růst násilností dětí vliv. Mnohem více jej formuje prostředí, ve kterém děti vyrůstají, a jeho rodina. Naopak, pokud si dítě může svou vnitřní nahromaděnou frustraci a agresivitu neškodně vybít ve hře, pak je méně pravděpodobné, že si ji vybije na skutečném člověku.
Dále se také zjistilo, že i tyto hry učí jistým dovednostem. Tou hlavní, se kterou se setkají prakticky všichni hráči a která se jim bude v běžném životě hodit, je bezesporu angličtina. Právě hraní her v tomto jazyce je jedním z nejlepších způsobů, jak si tento jazyk osvojit, zvláště když pak začnete komunikovat i s jinými hráči, rodilými mluvčími.
Také nelze opominout, že tyto hry mnohdy nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled jeví. Jistě, na základní úrovni ano, avšak pokud postoupíme výš, pak již musíme znát herní mechaniku, strategii a umět řešit komplexní problémy. A i to jsou dovednosti, bez kterých se dnes neobejdeme.
Lze tedy říci, že bychom videohry neměli zatracovat. Samozřejmě, i zde však platí, že všeho s mírou. Dítě by samozřejmě u nich nemělo strávit celý den, avšak rozhodně neuškodí, když se jimi na hodinku či dvě zabaví. Věřte, že mu to nakonec jen prospěje.